Přinášíme vám první kapitolu z fanfikce naší skvělé madam Theresy Veilin Brendi!
„Ještě jednou. Soustřeď se! Síla!“
Zhluboka se nadechl. Vydechoval pomalu, klidně. Zavřel oči. Pevněji stiskl rukojeť meče a snažil se vycítit možné nebezpečí. Tréninková sonda poletovala mezi zrcadlovými sloupy. Jakmile oči otevřel, mátla ho svými odrazy. Chvíli si nebyl jistý, která je skutečná. Musel se soustředit a najít koncentraci. Záleželo jen na tréninku. Už se zdálo, že konečně dosáhl plného soustředění, když…
Mysl mu zahalila temnota. Postupně se rozjasňovala a on začal rozeznávat obrysy. Jeskyně. Neznámá, tajemná. Zaujala ho. Zatoužil ji spatřit na vlastní oči. Čím více se na ni soustředil, tím rychleji klesala jeho koncentrace. Nezvládl představu udržet a prudce procitl.
„Au!“ sykl bolestí. Sonda ho bolestivě zasáhla do ramene. Zaskřípal zuby a zaťal volnou ruku v pěst. Křečovitěji sevřel meč. Vzápětí musel odrazit několik dalších střel. Jedna zbloudilá ho opět zasáhla. Usykl a zavrtěl hlavou. Nedokázal se soustředit. Myšlenky létaly jako splašené. Postupně se vynořovaly další a jemu konečně došlo, že pro tentokrát je s tréninkem konec.
Dovolil si několik hlubokých nádechů, než si prohrábl rukou krátce střižené vlasy. Kapičky potu mu stékaly za košili, přesto se sebou nemohl být spokojen. Zkusmo sáhl k natrženému místu na rameni. Cvičné sondy nezpůsobily vážné zranění, ale nepříjemné rozhodně ano. Slétl očima ke dveřím. Ani si nevšiml, že ho za pozorovacím sklem bedlivě sleduje jeho mistr. S výčitkami na něj pohlédl a neochotně k němu zamířil.
„Mistře…“ kývl k němu hlavou. Meč zavěsil na opasek a snažil se zklidnit zběsilý dech.
„Učedníku, něco podobného jsem u tebe dlouho neviděl.“ Jeho hlas zněl podrážděně, vyčítavě.„Žádné spojení se Silou, mizerné soustředění. Zvládl by tě vyřídit i obyčejný padawan!“
Ethan spolkl jedovatou poznámku. Mistr měl pravdu. Takové jednání si zasloužil. Přesto to zabolelo. Zahanbeně se zadíval do země.
„Už se to nestane, mistře.“
„Ve tvém zájmu věřím, že ne. Potřebuješ práci.“ Muž v černém brnění, vysoký a mohutný se na okamžik odmlčel. „Těžební závody na měsících Pulios neprodukují téměř žádné suroviny. Zaletíš tam a donutíš je, aby těžba pokračovala jako obvykle. Jejich suroviny jsou pro impérium důležité. Mohli bychom jinak přijít o značný vliv v Maarhské soustavě.“
„Ano, mistře. Provedu.“ Mírně se uklonil a zamířil k odchodu.
„Ethane? Vynech z toho svou matku. Její vliv tě rozptyluje. To je ve tvém postavení nepřípustné!“
„Jistě, mistře.“
Cesta do Maarhské soustavy trvala nepříjemně dlouho. Ihned po vynoření z hyperprostoru navíc na Ethana čekalo nemilé překvapení. Povstalcům se podařilo zmocnit několika stíhačů. Během krátké doby dokázali imperiální síly zaměstnat a napáchat velké škody. Závody na výrobu křižníků se v důsledku sabotáží zastavily.
Ethan na pozorovacím můstku nespokojeně svraštil obočí. Zhluboka se nadechl a sevřel ruce v pěsti.
Přistál v hangáru B7 a prudkým krokem zamířil na můstek. Černý plášť za ním vlál, vojáci uhýbali z cesty. Přestože hlavu držel zpříma, do obličeje mu nikdo neviděl. Nejen hluboká kápě zakrývala identitu učedníka temné strany.
Na můstku vládl zmatek. Důstojníci pobíhali z jedné strany na druhou a generál Birco, velitel křižníku, udílel rozkazy.
„Generále! Co se to tu děje?“
S rukou vytrčenou před tělem kráčel k vyděšenému muži. Silou ho přirazil ke stěně a škodolibě se pousmál. Generálovy oči plnila hrůza a děs.
„Lorde Baashi, ujišťuji vás, že situaci máme pevně v rukou,“ zasípal generál a svíral si přitom hrdlo.
„Jistě, přesně tak to vypadá…“ uchechtl se ironicky Ethan a povolil. „Hangáry 11 až 15 jsou nepřístupné, většina stíhaček je dole na planetě a co je vůbec nejdůležitější, výroba stojí! A to, generále, mého mistra zejména trápí,“ odmlčel se. „Víte, proč jsem tady?!“
„Abyste to napravil?“
„Přesně! Uvědomte naše pozemní síly, převezmu velení operace!“ Po pár krocích se ještě zastavil a otočil. „Dejte svou loď do pořádku, generále! Takhle jste impériu k ničemu!“
Generál Birco se pokoušel zachovat kamennou tvář. Pod povrchem jím ovšem lomcoval vztek. Upravil si dokonale vyžehlenou uniformu a křikl několik nadávek na své podřízené. Všichni totiž stáli se zatajeným dechem a čekali, co se bude dít.
Lord Baash si zasloužil jeho respekt, ale jinak ho celým srdcem nenáviděl. Síla, světelné meče a arogantní chování. To všechno některé vysoké důstojníky proti Ethanovi a jeho mistrovi popuzovalo. Ani jediný se však neodvážil vystoupit přímo.
Největší poškození utrpěly továrny a závody na měsíci Pulios C74. Povstalci se stále obratněji dokázali infiltrovat na vysoké pozice a svého vlivu potom značně zneužít. Ethan skřípěl zuby, když z okna raketoplánu spatřil továrny zahalené v oblacích dýmu. Některé provozy ještě stála hořely.Jakmile vystoupil na přistávací plošině, trpce se pousmál. Bezvládná těla povstalců se válela na hromadě vedle dveří hangáru. Zahlédl i několik imperiálních vojáků, rychle měl však jasno, kdo získal konečnou převahu. Povstalců bylo nakonec příliš málo a jejich vzdor dokázal znepříjemnit impériu život, ničeho většího ale vlastně nedosáhli.
Nedaleko těl mrtvých klečelo několik zajatců. S rukama za hlavou a výrazem plným pohrdání a zášti. Opět se zlověstně pousmál.
„Kapitáne,“ křikl na nejbližšího velitele, „co jsou zač?“
„Povstalecká špína, pane.“
„Někdo důležitý?“
„Ne, pane. Pěšáci.“
Ethan se pohrdavě uchechtl. „Popravte je. S takovou lůzou nebudeme mít slitování!“
„Palte!“
Vzduch proťalo jako šlehnutí bičem několik výstřelů. Následovaly tlumené bolestné výkřiky a pak hrobové ticho. Ethan se zadíval na nehybná těla. Vzbuzovala v něm pocit zadostiučinění. Jedině takto se muselo nakládat s těmi, kteří chtěli pošpinit impérium.
„Co s dalšími přeživšími, pane?“ zeptal se kapitán.
„Chtějí pracovat pro impérium?“
„To bych právě neřekl, pane.“
„Pak víte, co máte dělat.“
Kapitán zasalutoval, otočil se na podpatku a odešel. Ethan se rozhlédl. Hledal někoho z vyšších důstojníků, kteří měli pozemní operaci na starost. Nikde však nikoho nezahlédl. Zastavil proto prvního vojáka, který procházel kolem.
„Kde máte komandéra?“ vyštěkl.
„V hangáru 12, pane.“ Voják ukázal na menší budovu nedaleko přistávací plošiny. Ethana lehce nedůvěřivě pootočil hlavu stranou. Sklad na první pohled nesl známky poškození. Dveře napůl visely rozevřené v pantech. Zevnitř vycházel našedlý kouř.
„Proč jen by chodil právě tam?“ zamumlal si pro sebe a ruka mu instinktivně sjela k k opasku.
Brzy pochopil, čím se sklad vyznačoval. Ukládali tam výzvědné sondy. Pokud by někdo chtěl poslat zprávu, měl všechno, co potřeboval. Komandéra dovnitř možná někdo nalákal.
Dovnitř vstoupil s mečem připraveným a s lehce zatajeným dechem. Uvnitř panovalo šero, ticho a viditelnost snižovala oblaka kouře. Přimhouřil oči a našlapoval velice opatrně. Tělem mu projíždělo jemné brnění a chvílemi mu srdce narazilo do hrudníku.„Komandére Diope?“
Odpovědí mu však bylo pouze ticho. Pomalu procházel mezi uskladněnými sondami až si vzadu u zdi všiml stínu opřeného o zeď.
„Komandére Diope?“ oslovil ho ještě jednou, ale než stačil udělat další krok, zazněl výstřel. Prudká bolest v levém rameni ho na okamžik poslala do kolen. Naštěstí se otočil právě včas. Za jeho zády stál osamělý muž a mířil mu přímo na prsa. Ethan okamžitě rozzářil svůj červený meč, a tak tak vykryl několik střel. Se zaťatými zuby pomalu postupoval proti střelci, až ho přitlačil zády ke zdi. Zuřivá střelba však neustávala.
„Tak dost!“ zasyčel konečně. Volnou ruku zaťal v pěst a povstalec se svezl bezvládně k zemi.„Rebelská špína,“ ulevil si a sáhl na své levé rameno. Bolestivě píchalo a pálilo. To už však ve skladu nestál sám.
„Lorde Baashi, jste v pořádku?“ ptal se zbytečně kapitán. Zranění si nemohl nevšimnout.
„Jsem v pořádku, kapitáne, nic to není. Uvědomte generála Birca, budeme potřebovat nového komandéra,“ otočil se. „A kapitáne? Ujistěte se, že tu již žádní povstalci nejsou!“
Zranění si však nakonec přece jen vyžádalo ošetření. Několikrát se při ošetření zakousl do jazyka. Nadávat však mohl pouze sám sobě. Svou neopatrností se vystavil riziku a nakonec mohl být rád, že to skončilo jen takhle.
„Komandére Nambu, doufám, že máte dobré zprávy.“
Vešel právě do velína základny na měsíci. Netrpělivě toužil po informacích. Zatím se totiž nedozvěděl vlastně vůbec nic.
„Lorde Baashi, oblast továrny je již zabezpečena, pomalu se opět rozebíhá výroba. Postupně kontrolujeme celý měsíc i sousední měsíce, abychom vypátrali a zničili další případné povstalce. Ale je to těžké.“
„Těžké?“
„Ano, pane. Nemáme je jak odlišit od běžných dělníků nebo horníků.“
„Snad mají všichni identifikační průkazy, ne?“ zavrčel.
„Ne, pane, nemají. Senát při posledním hlasování průkazy zrušil.“
„Proč?“
„Nevím, pane. Já u hlasování nebyl.“
Ethan mírně pozvedl hlavu, a přestože mu velitel neviděl do tváře, pochopil, že maličko přestřelil.
„Okamžitě zaveďte identifikace! Je mi jedno jaké, ale chci vědět, kdo je kdo!“ rozkázal a zabodl komandérovi prst do prsou.
„A-ano…“
„Komandére, jednotky na pláních Ostraky hlásí odpor. Zřejmě narazili na základnu povstalců,“
vyrušilo je hlášení jednoho z vojáků. Oba se za ním otočili.
„Pošlete tam okamžitě prapor!“ rozkázal Ethan a otočil se.
„Kam jdete?“
„Ukončit tuhle rebélii jednou provždy!“