Fanfikce o Hogwarts.cz - autor: Suzzy Blackwood
Tak, tady je slíbená sedmá kapitola, doufám, že se vám bude líbit!
Pohled madam Any:
Mám takový neblahý pocit, že Dawsonka vymýšlí něco nekalého. Vím, že v tom jedeme spolu a na jednu stranu mě některé ty neplechy baví, ale kdo ví co dělá teď, nemůžu jí ani číst myšlenky, nevím, jak se jí povedlo mi zamezit přístup, ale o to víc se děsím jejích plánů. Snad se mi brzy podaří se opět její myšlení číst, jinak nevím, co se bude dít…
Pohled Suzzy:
Od chvíle, co jsme se s Blakem políbili si nemám nač stěžovat, tedy možná až na nedostatek odvahy říct o tom Papámu. Vím, že na situaci, kdy jsem zjistila, že Blake a Fríťa jsou spolu, reagoval klidně až skoro chladně, ale říct mu, že se s ním i přesto momentálně líbám by bylo jako dráždit kobru bosou nohou, a tím nemám na mysli mou krásnou Leo, kobru královskou, kterou jsem žel musela nechat doma, i když se bojím, že Papá by byl sto ji na Blakea třeba poštvat, jen aby mi zamezil v dalším vztahu. Já jsem akurát trochu v rozpacích a tak se snažím Blakeovi trochu vyhýbat. Teď jdeme ale s Blakem a Sarah na snídani.
Když jsme vešli do Velké síně, uviděla jsem madam Ansí, jak cukroušuje se svým milým u fialového stolu. Zřejmě je to tedy nový profesor a madam Ansí ho mimořádně rychle sbalila, ale kdo by se divil, vždyť madam je krásná a mnoho dívek z vyšších ročníků ji i závidí! Taky se jí snaží přebrat přítele, tedy, abych pravdu řekla, i když není se čemu divit.
Nabrala jsem si trochu zeleninového salátu a k tomu si vzala dva šunkové tousty. Po chvíli jezení, kdy jsem se pomalu ztratila ve vlastních myšlenkách, mi došlo, že na mě Blake mluví a mává mi rukou před obličejem.
B: „Sue, děje se něco? Už jsem se tě třikrát ptal, jestli bys dnes po škole šla na trojité rande se mnou, Rosie a Jasperem a Sarah a Faolanem. Neodpověděla jsi mi!“
Starostlivě se zamračil a kouknul na mě zvídavým pohledem.
Já: „Jo, jasný, promiň. Nějak jsem se ztratila v myšlenkách.“ Řekla jsem a podívala se ještě jednou na madam Ansí a jejího přítele. „Asi bych raději dnes zůstala sama v pokoji, potřebuju napsat nějaké úkoly a taky odeslat pár sov.“
B: „Vážně nepůjdeš? To je škoda… Můžu ti s něčím pomoct?“
Já: „Žel to dnes budete muset vydržet beze mě, jinak moc děkuji za nabídku, ale není, jak mi pomoct.“ usmála jsem se, zvedla se z lavice a šla do pokoje.
Jen, co jsem došla do pokoje, popadla jsem brašnu a vydala se na hodinu psychologie, třeba mi madam Ansí prozradí, jak se jí povedlo sbalit pana učitele.
Šla jsem co nejrychleji, protože jsem se na snídani trochu zdržela, ale naštěstí jsem dorazila včas, sedla jsem si do lavice, vytáhla sešit s výpisky a čekala, až madam hodinu započne. Bavily jsme se o tom, jak ve zdánlivě naprosto strašných situacích nalézt něco pozitivního. Vzhledem k tomu, že madam byla samý úsměv a vtip, atmosféra v učebně byla tak pozitivní, že by člověk našel něco hezkého na úplně jakékoli situaci ve vesmíru.
Po hodině jsem si honem hodila věci do brašny a vydala se za madam Ansí, která byla zády ke třídě a mazala tabuli. Když jsem došla až ke katedře odkašlala jsem si, abych madam nějak moc nevyděsila. Otočila se na mě a zeširoka se usmála.
Mdm A.J.R.: „Slečno Suzzie, přesně s vámi jsem chtěla mluvit! Chtěla bych vám moc poděkovat za to, jak jste mi pomohla, když jsem byla nesvá z rozchodu s panem Pitrysem.“
Já: „Madam, bylo mi ctí, ovšem čokoládu by vám nabídl snad každý slušný student, viděl-li by vás málem sníst svého kamaráda.“ usmála jsem se a mrkla.
Mdm A.J.R.: „Nemyslím zrovna tu čokoládu slečno, spíš, jak jste mi v podstatě řekla, že jsem mladá a neměla bych se stresovat tím, že nemám společníka. Dodalo mi to tolik sebevědomí, že když Andy vešel do sborovny, věděla jsem, že to musím zkusit a vidíte? Vyšlo to!“ madam Ansí se úplně rozzářila štěstím.
Já: „Nu, bylo mi ctí madam. Musíte si pana… Andyho jste říkala? Musíte si ho hlídat, asi neznám dívku, která by vám momentálně nezáviděla!“
Mdm A.J.R.: „Děkuji slečno. No, každopádně vás poprosím, abyste se přesunula na další hodinu, nechcete přeci přijít pozdě!“
Já: „Samozřejmě, děkuji madam, skoro bych zapomněla.“ Usmála jsem se a běžela na další hodinu.
Zbytek dne už byl nudný, po vyučování jsem opravdu zasedla do pokoje ke stolu a až do večera dělala úkoly. Šla jsem si lehnout, Rose ještě nebyla zpět, asi se jim to protáhlo. Doufám, že si to užili.
Pohled Blakea na srazu s ostatními:
Dnes je venku krásně, a tak jsme se rozhodli vydat ven k jezeru a udělat si tam piknik, mrzí mě, že tu není Suzzy, zajímalo by mě, co jí dnes ráno bylo. Od toho polibků se mi vyhýbá, cítím to a mrzí mě to. Byli jsme takhle u jezera, povídali si, jedli sendviče a Jasper si hrál s hůlkou, když najednou puf a byly z nás opět čokoládové žáby, netušili jsme co dělat, Jasperova hůlka zůstala ležet v trávě, takže ani tou bychom nic nezmohli. Najednou jsme si všimli, že naším směrem jde madam Žába, což bylo na jednou stranu záchranou, na druhou stranu, netušili jsme, jestli si nás všimne a co se bude dít, pokud o nás opravdu zavadí pohledem.
Madam Barbara si nás všimla, s mrmláním o tom, že studenty za takovouhle neohleduplnost přetrhne, nás vzala do kapes a naštěstí (či bohužel) vzala i Jasperovu hůlku. Co se nám stalo potom je na vyprávění složité, nejdřív si to budu muset sám nějak uspořádat v hlavě a potom vám to dopovím…
Zdravím přátelé, doufám, že se vám kapitola líbí. V příští kapitole se můžete těšit na pokračování patálie s přeměnou v čokoládové žabky! Těšíte se?